Hotel Praha

Kazdý se snad cas od casu setká s necím, co se dá oznacit jako zvlástním zpusobem „osklivé“, a presto jaksi neodbytne fascinující a paradoxne pritazlivé. Takové pocity se vtírají hned po vstupu na pulkruhovite sestupující schodiste pod obrovským kruhovým shlukem svítících sklenených stalaktitu vstupní haly Hotelu Praha.
„Nekdy je neco krásné jenom proto, ze se to odlisuje od ostatního kolem. Jedna cervená petúnie v okne je krásná, kdyz vsechny ostatní jsou bílé, a naopak. Ve Svédsku potkáte jednoho krásného cloveka za druhým, az se za nimi uz ani neotácíte, protoze víte, ze ten dalsí, kterého potkáte, bude stejne krásný jako ten, za kterým jste se uz neobtezovali ohlédnout. To muze být nakonec taková nuda, takze kdyz potkáte cloveka, který krásný není, pripadá vám nádherný, protoze prerusil tu monotonii krásy.“ Temito slovy a s gestem ruky porcelánové sochy Jana Krtitele Jeffa Koonse ukazující vzhuru, mne vítá americká umelkyne Louise Mot, se kterou se tu setkávám na její zastávce z Vědne do Sao Paula, abych jí v jediném dni predvedl Prahu, mesto kultury roku 2000.
„Svobodné zeme jsou nádherné tím, ze zde muzete ve skutecnosti na chvbíli sedet na míste kam nepatríte a predstírat, ze jste jeho soucástí. Muzete sedet v Hotelu Plaza, a ani tam nemusíte bydlet. Muzete tam jen tak sedet a dívat se kolem...“ filosofuje ve stylu Warhola a usazuje mne do predimenzovaných, hnedých kozených kresel foyeru tohoto naseho petihvezdickového ekvivalentu - Hotelu Praha.
A jak se ukázalo, nejkulturnejsí nakonec bylo z hotelu se vubec nehnout, stát se na chvíli jeho soucástí a dívat se kolem.
Hotel Praha byl staven v 70tých letech týmem architektu (A.Navrátil, Paroubek, R.Cerný) ve stráni vilové ctvrti Hanspaulka jako luxusní stranický hotel pro vládnoucí elitu a její návstevy ze zahranicí, obcasne suplované majetnými prominenty z opacného tábora, kterí si mohli pobyt zaplatit.
Zvlnená, stupnovite do stráne ustupující stavba hotelu, oblozená bílými tvarovanými kachlemi, vypadá jako vystrizená z pobrezí turistického ráje jizních morí.
Byla otevrena a uvedena do provozu v roce 1980, v opulentním stylu opozdených 60 a 70 tých let, pripomínající futuristickou architekturu z ranných sci-fi filmu.
Uplatnení kruhu a pulkruhu charakterizuje celý plán stavby i návrhy do nejmensích detailu stylove propracovaných interiéru a zarízení. Drevené, reliefne zvlnené oblození sten a hnedé, kozené polstrování kresel ruzných tvaru dominuje vetsine prostoru v ponekud pompézne oficielní, nabubrelé, barevne i formálne zkrocené verzi stylu 70tých let. Nekde uz je puvodní zarízení vymeneno (zidle a stoly v restauracích), jinde dodány pozdejsí, stylu se vymykající doplnky (vstupní foyer), a ovsem nechybí obligátní trapné vystavky na chodbách a prikráslení docasnými sezónními výzdobami. Do lustru se sem tam vloudily ohyzdné „ekonomické“ zárovky, jinak je vsak interiér v podstate zachován ve své puvodní podobe. Zrejmá neomezenost financních prostredku se tu odrází v jednotné propracovanosti celého konceptu projektu a demonstrativne evokuje solidnost v moderním prostredí. Konsekvence provedení designu je vseobjímající, od klik a emblému oznacení záchodu, vestavených drzáku na kulecníkové tyce s pocítadly, pres bílá, zelezná venkovní lehátka na balkonech, az po kruhový, audio-vizuálne vybavený konferencní promítací sál.
Plejáda mohutných osvetlovacích stropních teles, pripomínající prebujelé, zamrzlé ledové gejzíry ohnostroju ve tvaru hvezdic a shluky sklenených svítících bublin a krápníku v ruzných variacích je na pokojích a v apartmá vystrídána cistými tvary stolních lamp v kombinaci mlécného skla a plechu v barve medi, v tvarových reminiscencích na design konce 60tých let a pocátku let 70tých.
K prekvapujícím odhalením v obrovském komplexu patrí nakonec i zarízení s nabídkou oddechových a sportovních aktivit - je libo si zaplavat , osvezit se v saune, dát si pár particek v herne, pinknout si dva sety na tenisovém kurtu a nakonec se projít po hotelovém parku?
Elegantní, snekovitý bazén je uzavren svetlými tvarovanými kachlemi s prolomy matných sklenených dverí a výplnemi dekorativních, polopruhledných sklenených sten. Lehkost a vzdusnost v tvaru i barve je utlumena tezkou hnedí drevem oblozených, profilovaných reliefních sloupu, predsazených pred zvlnenou sklenenou stenu od zeme az ke stropu s výhledem na Hradcany.
Hernu s barem, kulecníky a kuzelkovou dráhou oznacila Louise Mot trefne jako „...hybrid honosné rustikální koliby a bowlingu z Las Vegas.“
V rozsáhlém hotelovém parku ve stráni pod balkony hotelu jsou situovány tenisové kurty, futuristická, trojúhelníková konstrukce zimní zahrady s tropickou florou a samozásobováním kvetin, a v ústraní zasazenou modernistickou vilou pro nejvetsí celebrity.
Dríve se tu setkávali Husák, Hoenecker, Savarnadze ..., dnes se tu strídají národní fotbalové, házenkárské a jiné týmy s rockovými kapelami Manowar a Drupi, mnisi sekty Shaolin s japonským princem Naruhitem nebo osteparem Zelezným, a na den také Louise Mot se mnou.

01.03.2000