Muzea v našem okolí

Pokud chce muzeum, a zvláště muzeum výtvarného umění, přispívat ke kulturním hodnotám a identitě společnosti, pak je to společenský proces, do kterého se umělecká díla zapojují. Společenské vztahy jsou tím, co opravdu tvoří hodnoty a buduje identitu. Kterékoli umělecké dílo lze chápat buď v rámci jeho formálních kvalit, nebo v rámci společenského klimatu, který umělce vedl k vytvoření tohoto díla. Ale spojovacím aspektem, který určuje vnímání objektu, je institucionální síť, ve které se dílo pohybuje. Estetický proces vnímání uměleckého díla, nikoli jen samotného objektu, je tím místem, kde by měla být neustále prověřována role muzea v uměleckém světě, spolu s dalšími vlivy uměleckého světa – uměleckým trhem nebo jeho absencí. Snahy jednotlivců v různých odděleních muzeí, ať už ekonomických, kulturních, pro styk s veřejností nebo právních, se mohou shodovat, odlišovat, překrývat nebo být v rozporu, čímž přispívají ke způsobu, jak se člověk bude uměleckým dílem zabývat. Význam tohoto procesu je tím naléhavější, pokud se muzeum snaží vyvíjet úsilí ve společnosti, která zápasí s násilím a politickými a kulturními vztahy. Existují sítě muzeí a historických památek, které se snaží věnovat se událostem a obdobím v historii své země, kterou stále pronásledují nevyřešené konflikty. Například International Coalition of Historic Site Museums of Conscience, sdružující sedmnáct muzeí a historických míst, nabízí různé formy vzájemné pomoci a podpory, včetně metodologie k vedení výstav a dialogických programů, které hledají vztahy mezi minulostí každého jednotlivého místa a jejich „současnými implikacemi“. Trochu tradičnější metodou je spojení muzeologické praxe s projekty zaměřenými na „budování národa“, které včleňují různé etnické a kulturní komunity do jediného obrazu národní jednoty. Jedním z mnoha je Národní antropo-logické muzeum v Mexiku. Měli bychom rozlišovat nejen co se týče provedení výstav, ale také co se týče pedagogických praktik a teoretických základů, kterými se tyto řídí. Například Fundación Cisneros’ Programa de Pensamiento Visual je vzdělávací program založený na konstruktivistickém přístupu ke znalostem a výuce, který zdůrazňuje vnímání zkušenosti u každého člověka při jeho vytváření vlastní reality. Tímto přístupem se PPV zaměřuje na podněcování a rozvíjení „kritických vizuálních a myšlenkových dovedností“ u studentů. Oproti tomu tradiční pedagogické praktiky mají „vysvětlit“ význam, aniž by nechávaly prostor pro odlišné pohledy. Estetický proces se v prostředí muzea může zkomplikovat, k čemuž dochází tehdy, když se umělecká díla stávají součástí systému polemických symbolických kódů, jako například ve společnostech, postižených masovým traumatem. Masové trauma „je víc než jen celkový součet utrpení jednotlivců, neboť zpřetrhává sociální pouta, ničí skupinové identity, podrývá smysl pro komunitu a způsobuje kulturní dezorientaci, kdy přestává platit smysl, který byl pokládán za samozřejmý“ (Robben, 2005). Nejedná se jen o to, jak se jednotlivci vztahují ke světu všeobecně, ale i o to, jak vchází do vztahů a komunikují mezi sebou navzájem a jak tyto vztahy chápou. Pochopit znamená najít smysl a význam dané reality a tím i sebe sama. A to v dnešní době, kdy mezi cíle muzeí patří následující: „Přispívejte k rozvoji vzdělanosti a kultury země prostřednictvím uchovávání a rozšiřování našeho uměleckého dědictví, posilování znalosti historie, opětovného potvrzení kulturních hodnot, které formují naši identitu, a prosazování nových způsobů uměleckého vyjádření.“1 Použití slova „estetika“ neodkazuje na kvalitu objektu samu o sobě, poukazuje spíše na proces vnímání, který se stává vhodným prostředkem k dosažení kolektivního výstupu. V zemi jako El Salvador, kde se paralyzující zákon ve smyslu „odpusť a zapomeň“ dál snaží zastírat sociální a kulturní konflikty, které vyústily do jedenácti let občanské války, vykazují pojmy jako „naše umělecké dědictví“ či „znalost historie“ nebo „kulturní hodnoty formující naši identitu“ sporný charakter. Výsledkem je fakt, že zabývání se uměleckým dílem je částečně podmíněno širšími sociálními faktory a také tím, jakým způsobem muzeum tyto faktory prezentuje. Vezměme si například zahajovací výstavu v MARTE (Museo de Arte de El Salvador) Puntos Cardinales: momentos clave del arte salvadoreños del siglo XX v roce 2003. Kurátora Puntos Cardinales Luise Croquera rozčlenila jedenašedesát obrazů od dvaceti šesti umělců do čtyř sekcí: Paměť a kultura, Portréty a postavy, Realita a fantazie a Životní prostředí a hmota. Díla byla vystavena v hlavní galerii určené salvadorským umělcům. V sekci Paměť a kultura bylo vystaveno i dílo Carlose Cañase z roku 1984 s názvem „Sumpul“, zobrazující vojenský masakr. Ve svém prohlášení říká Corquer toto: „Sumpul je možná největší historickou malbou v současném El Salvadoru, neboť dokumentuje tragickou událost v nedávné historii. Většina obyvatel El Salvadoru si stále ještě neuvědomuje masakr na řece Sumpul, který proběhl v regionu Chalatenango [...] Cañas rekonstruoval tuto událost na svém plátně a ukázal vraždy nevinných dětí a starých lidí. Umělcova paleta...[a]...kompozice...ukazuje novou, zpustošenou salvadorskou krajinu. Sumpul podává svědectví o hrůzách války a dokumentuje události, které by se neměly již nikdy a nikde na světě opakovat.“2 To, že MARTE poukázalo na zvěrstva u Sumpulu v sekci Paměť a kultura, bylo významným krokem, nicméně na popisce a v katalogu se o malbě hovořilo jazykem, který zastíral kulturní i sociální hodnoty bojů, které vedly k občanské válce. MARTE mělo možnost přispět k historickému povědomí a kulturním hodnotám, které podávají identitu země v kritickém duchu, ale v tomto případě se vyhnulo příčinám děsivé události a neukázalo ji komplexně v celé její šíři. A jak muzeum ví, zejména to, co je sdělováno publiku, ovlivňuje objekt, který má být vnímán, tudíž i proces vnímání ze strany publika. Jaké to pak nese následky pro paměť a kulturní hodnoty společnosti v době, kdy prezident Tony Saca přednesl v roce 2006 projev při odhalení pomníku věnovaného Robertu D’Aubuissonovi, zakladateli strany ARENA a organizátoru sítě tzv. eskader smrti v El Salvadoru na konci 70. a v průběhu 80. let 20. století? Vliv umění na paměť a na široké společenské souvislosti závisí na formách vystavování, skrze které se prosazuje. Ale to je pouze jeden aspekt uměleckého díla a jeho tvárnosti, kterou umožňují instituce a prostory, kterými dílo prochází. Je nesmírně důležité zkoumat vztahy a vlivy, které muzea a další instituce mají na zprostředkování estetiky, ne jen objektu, ale i procesu vnímání objektu člověkem. Nejde jen o to číst text, jde i o to, jak tento text číst.

1 El Museo de Arte de El Salvador, instituční návrh, bez data, 10
2 Luis Croquer, El Salvador: Panorámica de la Pintura Siglo XX. (El Salvador: Banco Agrícola, 2004), 64.

01.01.2009