Dnes se touha míchá (reflexe touhy u umělců nejmladší generace a jedna operace)

Přemýšleli jsme o touze. Následující „materiál“ je výsledkem několikatýdenního sbírání rozhovorů na téma touha. Oslovili jsme deset mladých umělců (studentů uměleckých škol, čerstvých absolventů), jejichž práce se podle našeho názoru týká tématu touhy, která však primárně nemusí být touhou milostnou. Spíš než o nějakou vědeckou kategorizaci nám šlo o zachycení atmosféry, která toto téma v současnosti provází. Až na výjimky jde o fragmenty rozhovorů, vzhledem k tomu, že se nám rozhovor jevil jako přiměřený nástroj k „ohledání“ tak intimního tématu.

Umělec, X
Dnes se touha míchá s chtíčem, a přitom chtíč je jen takový klam, krátkodobý. Touha po něčem velkém, po něčem skutečném, co něco znamená, to je úplně jiné. To souvisí s vírou. Touha jako životní styl. Něčeho dosáhnout a něco mít, trvale. Touhu si nespojuji s krátkodobými záležitostmi, to je spíš chtíč.

Umělec, X
(Touha je) něco, co je víceméně dosažitelné a člověk ví, že toho může dosáhnout, ale musí na to vynaložit nějaké úsilí, určitý pohyb k tomu, aby k tomu přišel. A právě ten pohyb je pro mne touha, takový impuls pro člověka, aby se někam pohnul. Téma jako takové je to určitě všeobecné, každý má touhu, když není touha, není pohyb, člověk se nevyvíjí.

Umělkyně, 26
Toužit znamená cítit, že mi rostou křídla, je to stav uvědomění si boží existence. Touha pro mne není svazující se honění za uspokojením, je to stav zakoušení extrémní svobody.

Umělec, 25
Toužení je stejnou daností, jakou je potřeba potravy, spánku atp., jako takovou je samo o sobě nadáno zcela mizivou sdělností. Sdělnost získává teprve v závislosti na své působnosti v konkrétních souvislostech konkrétního života. Není toho mnoho, co by se dalo říci o samotné touze, ještě snad tak o tom, jak si s ní kdo poradí…
Touha nevytváří, nezakládá žádnou kvalitu, je prostředkem, který je hodnotitelný a sdělný jen na základě toho, k čemu míří…

Umělec, ?
Celý člověk hledá štěstí. Touží po tom být šťastnej. Chce najít to pořádný štěstí, jenže ono žádný není. Ale může se dostat do nějakýho bodu, do nějakýho předkola. Moje poslání je obhájit si svý bytí, obhájit si to, proč jsem tady, to je ten největší úkol. A tak by to mělo být i v umění. A taky toužím po spravedlnosti. Poslední dobou se nechci koukat na sebe. Zajímá mě společnost z globálního hlediska, sociální rozvrstvení a tak…

Umělec, 24
No přece moje ambice spojené s uměním.

Umělec, 24
Já touhu beru maličko perverzně.

Umělkyně, 26
Velký přetlak, fyzicky vnímatelný, ale vycházející z duše, nebo z představy, z momentálního vnímání světa, vnějšího i vnitřního. Má příchuť hořkosti i sladkosti. Každopádně jde o něco, co mne nakopne, velmi motivuje k jednání, k uspokojení potřeby. Touha je nedílnou součástí našeho života, je to třeba i impuls k tomu, že se ráno vůbec zvednu s postele. Touha má mnoho podob. I když to slovo se v naší mysli pojí asi nejvíce s tou pudovou, se sexualitou.

Umělec, ?
Touha je věc, která se nedá uchopit. Touha je hnací motor života, člověk po něčem touží celý život. Po čemkoli, ale jde o to, že lidi jsou zblblí a touží po něčem, po čem by toužit ani neměli, a nebo jsou zblblí médii.
Toužil jsem vždycky, aby se mi splnily mý sny. Ale člověk kolikrát vystřízliví tím, že se mu něco splní. A to je tak všude a ve všem. Když si to člověk uvědomí, tak vlastně touha pro něj ztrácí význam a on na toužení rezignuje.

Když jsem v srpnu na ČT 2 viděla dokumentární záběry operace přetvářející mužské pohlaví pacienta/tky na ženské, užasle jsem zírala. Na to bohorovné sochařství, na reálný žitý „body-art“.
Zdálo se mi, že to, co vidím, nejsou prvoplánově efektní krvavé záběry, ale touha v nejsyrovější, nejtělesnější podobě. Touha ne po něčem z vnějšku, ale touha po tom, být takovým, jakým se člověk cítí uvnitř, ve své podstatě. Proto připojuji ještě příspěvek Míly, která byla hlavní hrdinkou dokumentárního pořadu.

Míla, XX, XY
Přání být kým jsem, tedy ženou, jsem si splnila až za dlouhou dobu po vlastním poznání i přiznání. Smyslem operace byl pro mne další život. To „břemeno“, s kterým jsem žila, bylo velmi útrpné. Hraničilo to někdy s touhou ukončit svůj život dřív a bez „bolesti“ páchané na mne společenským sociálním stereotypem.
Přání být kým jsem bez nutnosti se schovávat, nebo procházet ulicemi ne na chodníku, ale kolem kanálů, či žít bez toho, aniž bych byla ponižována osobami, které neví, že právo na život mám stejně jako ony, je pro mne důležitým mementem. Snažím se chránit sebe sama i poukazovat veřejně na to, že nejsem sama na světě a že ve společnostech žijí lidé, kteří nutně nesplňují ony dva normativní, lidmi uměle vytvořené kodexy pohlavních rodů muže a ženy.

Umělkyně, 25
Fakt se mi stane, že potkám chlapa. A hrozně po něm toužím, najednou zpozorním a baví mě jeho přítomnost. A v práci zažívám něco podobnýho. Hrozně mě to baví a toužím jít dál, experimentovat s tím. Ale to mám až v poslední době.

Umělkyně, 25
Touha je, když něco strašně chceš, taková zamilovanost. Druh pocitu, který tě tak dostane, že musíš pro to něco udělat, i když nechceš. Je spousta věcí, které nejdou, ale je to něco tak silnýho uvnitř člověka, že prostě musí.
Někdy jdu kolem obchodu a najednou vidím hezkou bundu, nebo hezký tričko a v tu chvíli se do něj zamiluju a toužím po tom tričku. A tak zajdu do toho obchodu a říkám si: „Jenom tak si ho vyzkouším...“ A najednou si ho musím koupit.

Umělkyně, 25
O králíkovi sním už od sedmnácti let. Mám hrozně ráda králíky. Jednou jsem viděla film, kde byl někdo převlečenej za králíka, a úplně mě to fascinovalo. Teď jsem ho šila a máma říkala, to nemáš nic jinýho na práci, a já říkala: „Je to strašně důležitý pro můj život.“

Umělkyně, 25
Touha je základ života. Proč žijeme? Vždyť je to všechno zbytečný. Protože toužíme, protože v sobě máme touhy, proto nás to nutí žít.

Umělkyně, 30
Niterné pocity. Je to individuální záležitost a těžko se mi o ní hovoří v tuto chvíli. Myslím, že touha je ještě hlouběji, než to, co jsem udělala, že to je něco, co bych asi nezveřejňovala.

01.01.2005